Římané věnovali zvláštní pozornost osobní hygieně, péči a ozdobě těla, a tak není divu, že v lokalitě Burnum v národním parku Krka, našel kosmetické doplňky, tedy četné předměty z dávných dob. V kosmetické sadě moderní ženy najdete předměty a přípravky se stejným účelem jako ženy starověku. Je známo, že ženy používaly krémy, oční stíny, masti, oleje, make-upy (barvy na dokreslení obočí a očí a tvářenku na tváře) a dokonce i přípravky pro prevenci tvorby vrásek a zakrývání jizev. Na mytí se používala mýdla různého složení, na vlasy tekutina na bázi louhu sodného a někdy i velmi jemný práškový jíl.

Zachovaly se také receptury na přípravu prášku na čištění zubů z drcené pemzy a mastichy. Muži také používali make-up a parfémy, ale zůstává neznámé, do jaké míry používali kosmetické produkty. Suetonius, když kupř. mluví o císařích kteří milují tzv „ženské“ produkty, chce vlastně dokázat, že nebyly schopny vládnout, lze tedy předpokládat, že muži byli konzumenty kosmetických přípravků v mnohem menší míře než ženy.
Ženy z vysokých společenských kruhů usilovaly o co nejsvětlejší pleť, čehož dosáhly používáním krémů s obsahem olova nebo aplikací speciálního typu jílu (melinum). Římané nanášeli různé kosmetické nebo lékařské přípravky s toaletními potřebami, mezi nimiž můžeme vyčlenit špachtle. Jeden konec špachtle byl špičatý a druhý mohl být tvarován s menším hlubokým zářezem (cyathiscomela), a byly i ty s větším lopatkovitým nástavcem (spathomela). Používaly se i v běžném životě k udržování osobní hygieny (čištění uší, odstraňování kůže na prstech) a k aplikaci vonných esencí z lahviček parfémů a kosmetických krabiček (narthecia). Špičatým koncem kosmetických špachtle bylo možné obkreslit oči, obočí, rty a dokonce i vůně rozetřít na vlasy. Byly vyrobeny z bronzu a méně často z kostí.

Kosmetické doplňky jsou obvykle vyrobeny z kosti
První hřebeny (pekten) se objevují od počátku období neolitu. Nejčastěji používaným materiálem pro jejich výrobu bylo dřevo (buxus, tis, cedr). Často se používaly také kosti, rohovina a slonovina, někdy zlato a stříbro. Hřebeny by se daly použít k rozčesávání vlasů, stříhání a odstraňování nečistot z vlasů, ale také k výrobě účesů nebo jako ozdoba na vlasy. Vlásenky, tj. vlásenky (acus crinale). Je známo, že římské ženy nosily dlouhé vlasy, které si vždy upravovaly do nějakého typu účesu.
V dávných dobách kosmetické krabičky (narthecium) byly součástí dámské toalety, mundus muliebris. Vyráběly se z různých materiálů: dřevo, kámen (alabastr, mramor), sklo, kov, kost, slonovina. Byly menších rozměrů a přibližně stejné šířky po celé výšce, vzhledem k trubkovité kosti, ze které byly vyrobeny. V každodenním životě byly používány pro různé účely, kosmetické a lékařské. Byly nalezeny v mnoha kosmetických krabičkách in situ stopy kosmetických barev, tuků, vonných olejů a léčivých látek. V dávných dobách se takové kostěné krabice často dávaly nevěstě jako svatební dar.

Nedílnou součástí každé kosmetické sady byly také balsamárie, malé skleněné nebo keramické lahvičky, které sloužily k uchování různých vonných olejů, léčivých látek, esencí, mastí, balzámů, pigmentů, kadidel (balzám, mast). Balsamarias měly protáhlé úzké hrdlo, které dodávalo lahvi nejvhodnější tvar pro uchování zmíněných látek, protože se pomaleji odpařovala. Většinou byly uzavřeny uzávěry z organické hmoty, které se tedy nedochovaly.
Hygiena – předpoklad dobrého zdraví
Několik zrcadlových fragmentů také pochází z Burnum. Římská zrcadla se vyráběla leštěním kovového povrchu, na který pak byla nanesena slitina olova, cínu a antimonu. Po nanesení smaltu by se dodatečně zažehlil práškem ze suťových kostí nebo pemzou. Kromě kovových zrcadel existovala i skleněná, která se začala vyrábět v 1. století po Kristu ve starém Sidonu (Libanon).

Hygiena je předpokladem dobrého zdraví a toho si byli vědomi i Římané. Koupání a každodenní úklid byly nedílnou součástí jejich života, takže kromě soukromých existovaly i četné veřejné lázně. Mezi koupelnové doplňky patří balzámy, houby, mýdla, látky a strigil, tedy škrabka. Jde o bronzový nebo železný předmět, méně obvyklý než stříbro, který se skládal z rovné rukojeti a zaobleného těla. Škrabky sloužily k odstranění přebytečného tuku z pokožky po aplikaci vonných olejů a tuků. Ženy je často používaly k odstranění vosku po depilaci. Kromě vosku používaly ženy k odstraňování chloupků také pinzetu, která dodnes nezměnila svůj vzhled.
Zdroj fotografií: Národní park Krka