Ve městě Otruševec u Samoboru se nachází jedna z nejkrásnějších jeskyní v severozápadním Chorvatsku - jeskyně Grgos. Objevil ho náhodou v roce 1973 Josip Grgos při kopání a odstřelování kamene, který používal k výrobě vápna, a o rok později byl chráněn jako geomorfologická památka přírody.
O třicet let později, během prací na rozšíření prostoru recepce, byl objeven vchod do další jeskyně, známé jako „Nová jeskyně Grgos“. Jeskyně je zorganizována pro návštěvy od roku 2008. Obě jeskyně jsou relativně malé, ale vzhledem k mimořádné bohatosti jeskynní výzdoby jsou turistickou atrakcí a jsou rozpoznatelnou součástí geodědictví. Záhřebská župa. Tato jeskyně je nevyhnutelnou atrakcí pro každého návštěvníka malebného Samoboru.
Snadno za hodinu a půl prochází po dvoukilometrové cestě, procházející devíti rozmanitými body, poznáte život, zvyky a pověsti oblasti Otruševec, od podzemních krás nalezených v jeskyni Grgos, přes geologická a biologická specifika až po příběhy o dávných obrech a pracovitých lidech Samoborska.
Přírodní hodnoty
Celková délka staré jeskyně je 52 metrů a hloubka oproti vstupní úrovni je 19 metrů, zatímco délka nové jeskyně je 97 metrů a hloubka je 14 metrů.
Podle velmi silných sigma shluků a stalagmitů na zemi lze usoudit, že jeskyně je poměrně stará, zatímco množství tenkých stalaktitů na stropě svědčí o stále existujícím procesu vytváření a tvarování jeskynního prostoru.
Zvláštní hodnotou jeskyní jsou četné síhy různých druhů. Grgošovu jeskyni zdobí dýmky nebo makarony, výstřední sigy a záclony či závěsy. Každá nová kapka zanechá stopu, a tak se závěsy prodlužují a prodlužují.
Jeskyně Grgos skrývá velkou biodiverzitu
Podle rozboru kouře z jeskyně bylo zjištěno, že se skládá z 95 % uhličitanu vápenatého a 5 % hlinitokřemičitanu. Síh v jeskyni má různé barvy – bílou, světle žlutou, žlutou, oranžovou a hnědou. Barva kouře závisí na minerálních příměsích, půdě nad jeskyní, rostlinném pokryvu a stavu prostředí.
Dosud byly analyzovány dva síhy z nové jeskyně Grgos, jejich stáří a kdysi panovaly klimatické podmínky. Jeden stalaktit začal růst před 10 500 lety a přestal růst asi před 2 300 lety. Během období růstu rostl rychlostí 0,8 až 1 centimetr za 100 let nebo 0,08 až 0,1 milimetru za rok. Nejstarší část druhého stalagmitu je stará asi 40 000 let se změnou rychlosti růstu o 0,1 až 1 centimetr za 100 let.
/ / /Pokud jste to ještě neudělali, vydejte se na výlet do Samoboru
V jeskyni Grgos žije až devět skupin bezobratlých. Chorvatsko je celosvětovým ohniskem biologické rozmanitosti, pokud jde o bohatství podzemních druhů, a mnoho druhů, které obývají chorvatské podzemí, je endemických v Chorvatsku nebo Dinaridech.
Zdroj: Veřejná instituce zeleného okruhu župy Záhřeb, Turistické sdružení Záhřebské župy
