Objevte Vodnjan prostřednictvím příběhů jeho nejslavnějších obyvatel - část 1

Při podzimní procházce ve Vodnjanu si všimnete názvů náměstí a ulic a před očima se vám seřadí neznámá příjmení Smareglia, Dalla Zonca, Cecon, Biasoletto... Za každým z nich se skrývá příběh plný zajímavých detailů že nápisy a pomníky mohou jen krátce napovědět. Aby byla procházka ve Vodnjanu nezapomenutelným zážitkem ze setkání se slavnými obyvateli, kteří obohatili jeho historii, přenecháme slovo některým z nich, aby vám řekli svůj životní příběh a vysvětlili, co tomuto městu vděčili.

Erminio Vojvoda – obuvnický virtuos z nákupní ulice

Vím, že naše hlavní ulice se vám teď zdá trochu opuštěná a že vás její název Trgovačka možná překvapí, protože tam moc obchodů nevidíte, ale s mojí pomocí to snadno zažijete jinak. Jmenuji se Erminio Albino Vojvoda a kdysi byly mé nástroje a jejich zvuky jen jedním z „nástrojů“, které vytvořily neuvěřitelně dynamickou melodii v ulici, kde pracovalo přes sto ševců!

Kupecká ulice kypěla životem a četnými řemeslnými obchody díky době středověku, kdy se Vodnjan stal velmi důležitým místem pro všechny řemeslníky, zejména obuvníky. Byli jsme s kolegy velmi žádaní a já byl nejžádanější! Vodnjanští říkají, že jsem byl vůdčí osobností designu obuvi na Istrii a okolí ve 20. století, a když vám řeknu, že mé kresby dámské a pánské obuvi se dostaly do evropských časopisů a klientů, pak budete vědět, že mám opravdu podařilo za hranicemi mého rodného Vodnjanu. Při výrobě bot pro mě bylo velmi důležité být originální, obuvnictví pro mě bylo umění!

Pokud chcete zjistit, jak moje dílna vypadala, je to možné, ale po předchozím upozornění. Už tam nejsem, ale uvnitř Ekomuzeum Istria de Dignan v nedalekém Národním trgu najdete vše, co tvořilo můj život - nástroje, formy, vzory, boty, moje obrázky a plakety a dokonce i evropské časopisy, o kterých jsem se vám zmínil. Jsem spokojený s tím, jak si na mě moji spoluobčané z Vodnjanu pamatují, že návštěvníkovi, jako jsi ty, poskytl příležitost mě poznat a alespoň na chvíli ožít...

Pietro Marchesi – průmyslník, který rozsvítil první žárovku na Istrii ve Vodnjanu

15. listopadu 1889 bylo dnešní záhřebské náměstí ve Vodnjanu místem opravdové magie. Toho chladného dne se sešli zvědaví občané Vodnjanu, aby zažili historický okamžik, kdy se díky mně rozsvítí první elektrická žárovka na Istrii!

Jmenuji se Pietro Marchesi, byl jsem úspěšný průmyslník, průkopník mechanických výrobních strojů a umělec. Vodnáři si pamatují všechny skvělé věci, které jsem pro ně a samozřejmě pro sebe udělal. Postavil jsem malou elektrárnu v oblasti San Lorenzo (St. Lovro) a zaplatil jsem náklady na přivedení elektřiny na nejdůležitější místa v historickém centru Vodnjanu, do domů a domů.

Abychom se nepřetěžovali, tak se sice nějakou dobu smělo mít jen jednu 25W žárovku, která svítila nejčastěji v kuchyni, ale to se rychle změnilo. K platbě za "elektřinu" měl každý dům modrou brožuru, do které moje firma zapsala spotřebu a částku k úhradě.

Ale nezůstal jsem jen u toho. Strojírenskými stroji jsem vybavil své mlýny, lisovny oleje, obchod s rybami, továrnu na výrobu octa a těstovin. Představil jsem první mlátičky a mlýnky na obilí s parním pohonem a lis na olivy, to vše díky mně bylo poháněno elektřinou.

Když jsem nepracoval, rád jsem maloval, krajinky, přístaviště, portréty a oltářní obrazy. O tom, že i v tomto jsem se osvědčil, nemusíte ani pochybovat, a tak vám hrdě pošeptám, že jsem to byl já, kdo vytvořil výpravu k opeře Nozze istriane kterou, inspirovanou Vodnjanem, napsal můj přítel Antonio Smareglia.

Msgr. Giuseppe del Ton – všestranný istrijský kněz a spolupracovník až šesti papežů

Když stojíte před velkolepou bazilikou zasvěcenou sv. Blja a největší farní kostel na Istrii, kde jsou uchovávány vodnjanské mumie a posvátné poklady, otočte svůj pohled doleva. Čekám na vás v podobě 2,5metrového monumentu postaveného díky dlouholetému vodnjanskému faráři Marijanu Jelenićovi.

Jmenuji se Giuseppe del Ton. Svou životní pouť jsem ukončil ve Vatikánu, ale viděl jsem svět jako Vodnjana, pro kterého dnes hodně znamenám. Byl jsem kněz, v mnoha ohledech výjimečný. Věřím, že vás ohromí skutečnost, že jsem byl spolupracovníkem až šesti papežů a že jsem jako odborník na klasické jazyky Státního sekretariátu Svatého stolce ovládal všechny nejdůležitější oficiální latinské dokumenty z r. 1932 až 1978.

Kromě vyučování na Papežské Lateránské univerzitě a Institutu Augustineum mě papež Pavel VI. jmenoval protonotárním apoštolem s právem pobytu ve Vatikánu. Do konce života jsem patřil do diecéze Poreč-Pula, kde jsem se stal knězem.

Měli byste také vědět, že jsem psal básně v latině a řečtině, překládal texty církevních otců a kdo ví, možná jednou moje hra o porečském mučedníkovi sv. Maurovi, který se ztratil v rukopise.

Venerio Trevisan – tkadlec a umělec gobelínů, který maloval kostely ve Vodnjanu

Pocházím z tkalcovské rodiny, takže není vůbec neobvyklé, že se ze mě stal šikovný tkadlec a čalouník. Jmenuji se Venerio Trevisan a Vodnjan si mě pamatuje kvůli tomu, co mě bavilo nejvíc – malování.

Měl jsem štěstí, že se do našeho Vodnjanu přistěhoval veronský malíř Gaetano Gressler, aby vymaloval nový farní kostel. Po dostatečném počtu hodin výuky jsem se pustil do své první malířské práce, opravy poškozené desky na oltáři kostela sv. Ne. Přiznávám, měl jsem trochu trému, ale ta brzy zmizela, protože jsem dalších 40 let vytvářel četné posvátné obrazy pro různé klienty na Istrii. Největší počet mých děl se samozřejmě nachází v mnoha kostelech ve Vodnjanu a všechna jsem pečlivě podepsal.

Bartolomeo Biasoletto - lékárník, botanik a zakladatel botanické zahrady v Terstu

Jmenuji se Bartolomeo Biasoletto, najdete ho na jedné z vodnjanských ulic. Jako rodilý Vodnjan jsem si odmala zamiloval kouzelný svět rostlin, a tak si mě Vodnjan pamatuje jako lékárníka, botanika a přírodovědce.

Svou zajímavou cestu jsem začal jako lékárník ve Vodnjanu a Rijece, ale když jsem převzal lékárnu v Terstu Orso Nero Pustil jsem se do přírodovědného bádání, které mě přivedlo k mé největší lásce – botanice.

Bádal jsem, cestoval, spolupracoval se slavnými jmény, publikoval v časopisech a dokonce jsem byl průvodcem saského krále při jeho návštěvách Jadranu. Také jsem inicioval založení farmaceutické společnosti v Terstu a založil jsem ji Botanická zahrada v Terstu – vzpomeňte si na mě, pokud se tam zastavíte.

Není proto divu, že jsem se nakonec stal členem několika akademií! Vynaložil jsem hodně energie na boj proti choleře, ale ta mě přemohla a přinesla velký smutek, protože mi vzala ženu a dítě.

Autor textu: Silvija Jacić

Titulní foto: Loris Zupanc

POSLEDNÍ ZPRÁVY

Přihlaste se k odběru našeho zpravodaje

Týdenní dávka nejlepších turistických příběhů. Zpravodaj vám poskytne vhled do nejdůležitějších událostí a témat, o kterých se psalo na portálu turistickeprice.hr

Vaše e-mailová adresa bude bezpečně uložena a použita pouze pro účely stránky turistickeprice.hr a nebude předána třetím stranám.