PETROVAC Velký a Malý

Pro nás, kteří bydlíme poblíž, není cesta do Petrova Gora velký problém. Je to tady - pod rukou - co lidé říkají. Jen patnáct minut klidné jízdy krásnou krajinou směrem na Vojnić a poté z Vojniće směrem k Lovecké chatě a restauraci "Muljava". Není to pro mě moc šťastné jméno, zvlášť ne pro restauraci, táhne to na něco zabláceného, ​​špinavého... Ale není to tak. Restaurace celkem ok, ceny ok, kvalita odpovídá ceně a specialitou domu jsou palačinky s lesním ovocem. Jen abyste věděli, kdy už tam jste.

Od Loveckého zámečku směrem na Petrovac, jak se vrcholu Petrova gora říká, vede velmi dobrá asfaltová cesta, která je už nějakou dobu uzavřená pro dopravu. Proč, to není nikomu jasné. Bez větších problémů po něm projede každé auto, byť je místy poškozené. Škody jsou však horší než na této a na některých důležitých silnicích, takže pořád jezdíte.

Hrturizam předplatné logo.jpeg

Alternativní trasa je přes Vrginmost. Trochu googlujte, zvládnete to, i když značnou část odvedete na opravdové lesní cestě – jen s pár dírami. Dá se projet víceméně každým normálním autem. Kdo se cítí připravený na cca půlhodinovou až hodinovou procházku – podle kondice a občasné zastávky na focení, může od myslivny vyrazit pěšky po některé z dobře značených cest.

Ať už si vyberete kteroukoli cestu, cíl je stejný – nejvyšší vrchol Petrova gora, který někteří nazývají Mali Petrovac a někteří Veliki Petrovac – protože ta druhá se nachází vedle značně zdevastovaného kdysi velkolepého Bakićova partyzánského pomníku. Zda je Mali vlastně Big nebo Big is Big po tom všem, a Little je nakonec malý - nemohl jsem na to přijít. Proto je budu nazývat Horní a Dolní – jen pro účely tohoto textu, aby nedošlo k záměně. Horní je ve vyšší nadmořské výšce.

V Gornji Petrovac jsou pozůstatky paulánského kláštera postaveného na počátku XIV. století, který se na dalších téměř dvě stě let připomíná jako klášter sv. Petra na zlatě. Dnes jsou dobře patrné obrysy kostela, hospodářských budov a nádvoří. S trochou fantazie si zde dokážeme představit vše, ale pracovití restaurátoři se snažili a rozmístili po klášteře velmi poučné tabule. Líbí se mi hlavně obrázky kláštera, jak kdysi vypadal, tedy jak by mohl vypadat, kdyby někdy rekonstrukce pokračovala.

Jak název napovídá, titulářem kláštera byl sv. Petr. Jednoduché, že? V některých historických dokumentech je však uváděn i jako Zlatski samostan, což je spojeno s toponymem Zlatno polje, ze kterého se postupem času a zejména změnou obyvatelstva a osídlení stalo Slavsko polje.

Pro mě je zajímavé především to, že klášterní panství se stalo majetkem knížete Mikuláše VIII. Frankopan Tržački, a rozhodnutí o tom padlo na parlamentu Chorvatského království, který zasedal v nedalekém Steničnjaku. Bylo to 17. července 1558 a bylo to naposledy, co chorvatský parlament zasedal jižně od Sávy. Tímto rozhodnutím se Frankopanové zavázali udržovat vojenskou posádku v Petrovci a přeměnit stavbu ze sakrální na vojenskou. Slavný kapitán Uskoku Ivan Lenković o pět let později ve své zprávě dosvědčil, že rozhodnutí bylo provedeno a že Petrovac byl vojenskou pevností. Mimochodem, dcera Ivana Lenkoviće, Katarina, se stala princeznou Frankopan sňatkem s princem Gašparem Tržačkim, synem prince Nikoly VIII. Frankopan.

V neklidných dobách se tvrz dostala do rukou Turků, ale ne na dlouho, protože v polovině XVII. století opět na nějaký čas v rukou krajinské vojenské správy a koncem XVIII. století, takže o nějakých sto a více let později prostor znovu získává svůj posvátný účel postavením pravoslavného kostela Seslání Ducha svatého v části bývalého paulánského kostela sv. Petra. Žádné další informace o trvání a zániku onoho pravoslavného kostela jsem bohužel nenašel.

Asi v polovině náhorní plošiny, kde se nachází slavný pomník partyzánů Bakić, ke klášteru paulánů nalevo a napravo jsou hromady kamení, které, tuším, bývaly jakési stavby, o kterých nemám žádné informace, stejně jako např. hromady kamení za pomníky na severní straně. Jen na informační tabuli jsem se dočetl, že někde byla pravěká a římská sídliště.

Článek pokračuje pod reklamou

A v neposlední řadě musím přiznat, že Petrovac je mi v tomto ročním období obzvlášť drahý kvůli hojnosti kaštanů. Když píšu tyto řádky, cítím pečené kaštany z Bibiiny kuchyně. Mohu vám navrhnout, že při prohlížení obrázků připojených k tomuto příspěvku uděláte totéž nebo alespoň podobné jako já. Něco kousni! Ve sladkosti 🙂

Fotografie: Tomislav Beronić

- Reklama -

POSLEDNÍ ZPRÁVY

Přihlaste se k odběru našeho zpravodaje

Týdenní dávka nejlepších turistických příběhů. Zpravodaj vám poskytne vhled do nejdůležitějších událostí a témat, o kterých se psalo na portálu turistickeprice.hr

Vaše e-mailová adresa bude bezpečně uložena a použita pouze pro účely stránky turistickeprice.hr a nebude předána třetím stranám.