Staré dobré zvyky: Sláma a drobky pro úrodný rok, vánoce se líhnou, leží a hledí na hvězdy

O svátcích jsou zvyky, které všichni dodržujeme, už jsme si na ně tak zvykli, že už ani nepřemýšlíme, odkud a proč se berou. Vánoční pšenice, adventní věnec, zdobení borovic, dárky... A to byly kdysi jen podivné lidové zvyky, které se ze svého prostředí pomalu dostávaly do celosvětového rozšíření. Zvyky jsou staré zvyky a rituály hluboce zakořeněné v dědictví regionu, které je uchovává a přenáší z generace na generaci.

V okolí Záhřebu je lidová tradice stále živá a každý region pečlivě pečuje o svou identitu. Zvláště patrné je to v případě starých svátečních zvyků, připomenutí pravých, prapůvodních hodnot Vánoc, které spojují rodinu, ale i místní komunitu. Rozmanité a zajímavé sváteční zvyky ze všech částí kolem Záhřebu jsou odrazem bohatého dědictví a svědkem minulosti této vlasti, nejen romantického folklóru. Poznejme některé z nich ...

Vánoční kinch

V Samoboru a okolí byl dům na prázdniny vyzdoben dekorací zvanou kinč, kterou si vyrobila rodina sama. Barevné krepové papírové šperky, většinou ve formě květin a řetězů, byla umístěna na větvích cesmíny nebo smrku spolu s jablky, barevnými vlašskými ořechy a podobnými ozdobami, takže všechno bylo zavěšeno na trám nad stolem. Kolem vánočního dortu byla umístěna kytice z krepového papíru jako symbol plodnosti, zdraví a pohody.

Foto: Turistické sdružení Pisarovina

Zavedení slámy

V mnoha částech kolem Záhřebu před Štědrým večerem šéf přinesl do domu slámu a poskytl patřičné požehnání, jako: „Falen Ježíši a Marii na tomto novém letu, ať ti Bůh dá hříbata, telata, pavouky, husy, rakky, pizzy, děti plné kolen, mír a Boží požehnání.“ Pod stůl byla umístěna sláma a na svátek svatého Jana, tedy na Ivanuševo nebo Januševo, majitel šel s ním vyzdobit ovocné stromy, aby lépe přinášely ovoce. Někde byla sláma umístěna na poli, v chlívě, pod slepicemi, dávána skotu v krmivu a pálena proti krupobití, a to vše proto, aby její moc přinesla prosperitu a chránila domácnost.

vánočka

Malé kulaté vánoční chléb stál na stole od Vánoc do svátku tří králů. Ze zbývajícího těsta bylo vyrobeno dvanáct koulí uspořádaných do kruhu. Uprostřed je kříž vyrobený z těsta nebo těsta ve tvaru kuřete, který symbolizuje rok, zatímco koule představují vejce, která zase symbolizují měsíce roku. Pokud měl být celý chléb sněden, než žena přinesla na stůl další chléb, byly to Vánoce, které zajistily, že se nikdy nestalo, že by na stole nebyl chléb. Protože pokud je chléb na stole po všechny vánoční dny - bude ho dost po všechny dny v roce.

Domácí chléb, foto: Turistické sdružení župy Záhřeb

Lidová meteorologie

Na svátek Svaté Lucie začalo odpočítávání do Vánoc. Počasí bylo zaznamenáváno každý den a zpráva o počasí za těch dvanáct dní do Vánoc byla brána jako předpověď počasí, jaké bude počasí za dvanáct měsíců příští rok. Tyto poznámky se nazývaly růžence.

Zajímavý je také způsob předpovědi počasí pomocí oblouků. Na Silvestra se večer seřadilo na stůl dvanáct cibulových skořápek. Do každé skořápky byla umístěna sůl a každé dostalo jméno na jeden měsíc v roce. Solné skořápky stály až do rána a ta, ve které byla mokrá sůl oznámila, že to tak bude celý ten měsíc v následujícím roce.

Foto: Turistické sdružení Pisarovina

Turecko na Vánoce, Turecko na Nový rok

Nový rok se oslavoval méně slavnostně než Vánoce. V ten den však bylo pečeno jíst pečené selátko. Věřilo se tomu musí jíst pavouka, protože řve dopředu, takže stojí před budoucností, kterou přináší nový rok. Drůbež se nejí vůbec, což trhá a kazí ekonomiku nohama. Krocan je sežrán před koncem roku, protože kope zpět, takže ve starém roce nechává všechno špatné za sebou.

Foto: Turistické sdružení okresu Záhřeb

Sláma a drobky pro plodný rok

V některých částech Turpopolje na Štědrý večer po večeři všichni přítomní táhli slámu pod stůl. Každý musel vytáhnout jeden stonek slámy, aniž by se díval. Ten, jehož sláma byla nejdelší, musel příští rok zasít len, protože se předpokládá, že bude růst nejdelší. Vytěžená sláma by byla přilepená na zeď za obrázkem a ponechána až do setí. Po večeři žena v domácnosti by sebrala drobky - drobky ze stolu. Skladovala je a nechávala je, dokud se na jaře nevylíhla první kuřata, aby je nakrmila těmi drobky, aby dosáhly dobrého pokroku. Tyto drobky byly považovány za požehnané.

zvyky záhřebské oblasti
Ukázka vánočních zvyků, foto: Danijel Radočaj/ Turistické sdružení župy Záhřeb

Předpovědi lásky

Někde bylo zvykem, že neprovdané dívky psaly třináct poznámek na Den Svaté Lucie, na začátku příprav na Vánoce, a na každé z nich jméno mladého muže. Jsou každý den do Vánoc byl jeden neotevřený kus papíru hoden do ohně. Po půlnoci se otevřel poslední kus papíru. Třináctý mladík, jehož jméno zůstane na konci, bude ten, kterého si vezme.

Astronomové

Na mnoha místech byly hlídky astronomů běžné. Je to skupina tří chlapců, kteří drží betlémskou hvězdu z lepenky. Také se jim říká betlemehari nebo svícny. Večer před svátkem Tří králů chodili od domu k domu, někdy doprovázeni chlapci, kteří hráli a zpívali: „Ó svatý tři krále, ó požehnaný je tvůj den, kdy byl svatý mladý král poslán z nebe.“ Často dostávali dárky od místních obyvatel.

zvyky záhřebské oblasti
Ukázka vánočních zvyků, foto: Danijel Radočaj/ Turistické sdružení župy Záhřeb

Lehnout

Pozice je v oblasti Zelina gratulant nebo host, který nejprve vstoupí do domu, aby si přál Vánoce. Očekávalo se, že pozice bude mužská, mladá a veselá. Pokud by pozicí byl někdo jiný - žena, starší muž nebo dítě - mělo se za to, že nepřináší štěstí. Poležaj musel jíst a pít, aby všechna zvířata v tom domě s radostí jedla a pila. Prohlídka vesnice nebyla ohlášena, ale spontánně, takže hostitelé domu nevěděli, kdy se vrátí. Pozdravy z postele byly často krátkými zábavnými pozdravy, například: „Bůh ti dá vše, co máš a co nemáš, kup si.“

zvyky záhřebské oblasti
Ukázka vánočních zvyků, foto: Danijel Radočaj/ Turistické sdružení župy Záhřeb

Na Svatou Lucii se nešije, na Vánoce se nepracuje

Na Svaté Lucii, ochránkyni zraku a očí, byly dívky bráněny před ručními řemesly nebo čímkoli jiným s jehlou a nití, aby ti oči „nešily“. Vánoce byly den, kdy se nesmělo nic dělat. S podlahou v domě se nesmělo hýbat na Vánoce nebo na den svatého Štěpána, ale třetího dne, na svátek svatého Jana. Předpokládá se, že podlaha měla být zametena tolikrát, kolikrát je to možné, dokonce devět, aby se to podařilo v novém roce pole byla bez plevelů. Stodolu bylo možné uklízet druhý vánoční den, na sv. Štěpána. Poklad rychle nakrmili, protože všechno potřebné seno a sláma byly připraveny předem.

POSLEDNÍ ZPRÁVY

Přihlaste se k odběru našeho zpravodaje

Týdenní dávka nejlepších turistických příběhů. Zpravodaj vám poskytne vhled do nejdůležitějších událostí a témat, o kterých se psalo na portálu turistickeprice.hr

Vaše e-mailová adresa bude bezpečně uložena a použita pouze pro účely stránky turistickeprice.hr a nebude předána třetím stranám.