Pár obnošených tenisek, pošlapané vzpomínky z dětství. Běhali, skákali, řítili se loužemi, byli součástí něčího dobrodružství. Možná uháněli z kopce, skákali přes potoky, brodili se bahnem a zanechávali za sebou stopy neopatrnosti.
A teď leží sami, ponecháni na studeném betonu, pokrytí špínou a zapomněním. Jsou to jen odpad? Nebo se staly příběhem, obrazem života, který jde dál bez nich?
Příroda si nevybírá, co na ni lidé hodí. Předměty, které za sebou zanecháváme, měly kdysi svůj účel, kdysi to byly něčí malý svět. A nyní jsou součástí krajiny, nechtěnými svědky lidské neopatrnosti. Může se ale odhozené, opuštěné a zapomenuté stát uměním skrze objektiv?
Může mít odpad duši a skončit zarámovaný na něčí stěně v obývacím pokoji? Díváme se na ruiny nebo stopy něčí existence? Dobrodružství, která skončila, nebo ta, která ještě nebyla vyprávěna?
Tato série fotografií oživuje výjevy z toho, co za sebou zanecháváme. Je to jen odpad nebo nevyřčené příběhy? Jsou to obrazy rozkladu nebo připomínky pomíjivosti? A nakonec – pokud je něco dostatečně krásné pro objektiv, je to stále odpad?
