Jednou z nejoblíbenějších outdoorových aktivit, která má stále větší počet fanoušků, je turistika. Užívat si krásnou krajinu, zeleň a čerstvý vzduch je něco, co má stále více fanoušků, a krásy přírody odměňují všechny, kteří se rozhodnou pro tento typ aktivity.
Udržování kondice, ale také navazování nových známostí je něco, co váže pouze horolezce, kteří se o ochranu přírody velmi starají. Dodejme k tomu, že v Chorvatsku nechybí kopce a hory a také pořádané akce, které sdružují milovníky přírody.
Jedna taková událost je také horal, která se poprvé konala na Velebitu v roce 2017 a dnes je přítomna v mnoha zemích Evropy a světa. Na konci září se v Chorvatsku každoročně koná akce Highlander, což je ideální příležitost pro každého začátečníka projít různými terény a poznat krásy Velebitu.
Tak tomu bylo i letos, poslední víkend v září, a mezi účastníky Highlanderská dobrodružství poprvé se ocitla i Lorena Draženović, pro kterou není turistika novinkou. Jak sama říká, považovala Highlandera za událost, která prověří její schopnosti a limity.
- Protože jsem přesvědčen, že většinou opuštění komfortní zóny vede ke změně, každou chvíli se rozhodnu udělat něco nového, něco, co jsem nikdy předtím nedělal. Highlander byl jedním z těchto rozhodnutí. Samotná turistika pro mě není žádnou novinkou. Často chodím na túry a moc si to užívám. Rád si myslím, že si jednou koupím chatu na horách, tolik miluji přírodu a hory. Nepřipravil jsem proto nic zvláštního. Šel jsem na turistiku tak, jak normálně chodím, běhal jsem často, protože to stejně dělám. Cítil jsem, že jsem sám dost aktivní a že nepotřebuji žádnou další přípravu. Ale ... trochu jsem se mýlil. Potřebujete vědět, že Highlander není jen o pěší turistice. Jde o akci, která zahrnuje třídenní nebo pětidenní (podle trasy, kterou si vyberete) pobyt v přírodě. Specifické je, že vše, co v těchto dnech potřebujete, musíte mít s sebou v batohu (jídlo, vodu, zboží, stan, spacák, kamna a hygienické potřeby). Dokážete si jen představit, kolik váží batoh se vším výše uvedeným. Nevážil jsem se, ale ruku do ohně bych dal, kdyby vážil mezi 15 a 20 kilogramy. Jen pro obrázek, to je 1/3 mé váhy. Také pro mě bylo novinkou spaní ve stanu. Zatím, kdykoli jsem se vydal na výlet, šel jsem ráno a vrátil se večer. Ještě jsem se nedostal do situace, kdy musím spát ve stanu uprostřed lesů, bez signálu mobilního telefonu a jakéhokoli náznaku civilizace. Ale hle, také jsem to zkoušel“Začíná Lorena svůj příběh.
Musíme ale zdůraznit, že Highlander je přizpůsoben každému. Lorena se letos rozhodla pro Highlander 55, středně náročnou 55kilometrovou trasu, ale existují i méně náročná trasa Highlander Expirience a také mnohem náročnější Higlander 100.
- Letos jsem nahlásil tuto krátkou trasu Highlander 55. Samotná trasa není technicky náročná. Vede po celé délce nádherné Premužićovy stezky a je převážně rovinatá, bez nějakých předimenzovaných a příliš dlouhých výstupů. Chodit po něm může každý bez problémů, o tom jsem přesvědčen. Problémem je však především batoh, který je extrémně těžký. A je to úplně jiný příběh, když kráčíte s 20 kilovým nákladem na zádech. Pro mě osobně byla zátěž extrémně náročná a strašně mě bolela ramena a záda. Další věc, kterou může Highlander dělat náročnou, je spaní ve stanu. Pokud máte nádherné počasí a dobrou polohu pro stan, pak pravděpodobně nebudete mít problém. Letos to však bylo tak, že jsme první noc všichni zmrazili, protože se spustila velká mlha a s ní i pokles teploty. Druhou noc nás předstihla bouřka. Už jen to, že jste uprostřed lesů, bez úkrytu a venku hromy, blesky a déšť, je dost děsivé. Když k tomu připočtete fakt, že po pár hodinách nám začal protékat stan a že spacák byl úplně promočený, dostanete další bezesnou noc. To vše může z Highlanderu udělat extrémně náročnou akci, dodává Lorena.
Pokud jde o pravidla, ve skutečnosti jich není mnoho a jsou víceméně logická. Musíte tedy mít veškeré vybavení předepsané pořadateli (seznam vybavení najdete na oficiálních webových stránkách a můžete jej také získat e-mailem při registraci), nesmíte na hoře nechávat odpadky (nést všechny odpadky s sebou od začátku do konce), je zakázáno rozdělávat oheň bez ohledu na to, jak je zima a je zakázáno používat horskou chatu ke spaní nebo vaření. Jinými slovy, jste v přírodě a očekává se, že si sami poradíte s tím, co máte. Jakékoli porušení pravidel vede k diskvalifikaci.
- Každý rok se zvyšuje počet účastníků, letos jich bylo až 600. Také se organizátoři neustále snaží navrhnout pro každého něco. Celý příběh začal událostí Highlander na 100 mil. Následně byl Highlander 55 představen pro ty, kteří jsou 100 kilometrů příliš daleko nebo nemusí být schopni být pět dní mimo práci / domov. A je tu Highlander Experience, který trvá dva dny (sobota a neděle) a je dlouhý 30 mil. Pro Highlandera neexistuje žádná věková hranice a to je to, co je nejvíce fascinující. Letos jste na trati mohli vidět účastníky od pouhých 10 let do 60 let a více. Lidé, kteří jsou ve špičkové formě, a ti, kteří se nevěnují žádné fyzické aktivitě. Ti, kteří přišli sami, aby si odpočinuli duše, a ti, kteří se přišli s týmem pobavit. Opravdu neexistují žádná pravidla, každý, kdo se chce zúčastnit. A všichni jsou to opravdu úžasní lidé, připravení naskočit a pomoci kdykoli a komukoli, koho potřebují. Tady jen pro příklad - s kolegou jsme nezkontrolovali včas kuchyňské vybavení, a tak se nám stalo, že to byl teprve druhý den ráno, na kontrolním stanovišti si Alan uvědomil, že náš hořák neodpovídá náplni (láhev) plynu). Jinými slovy, znamenalo by to, že nemůžeme nic vařit a že máme nyní problémy s jídlem. Kdo slyšel o našem problému, skočil ve stejných sekundách, aby nám pomohl. Různí lidé nám nabídli své hořáky a náboje, aby nám mohli připravit oběd, a když si pro sebe uvařili kávu, zavolali nám také. Horolezci jsou opravdu úžasná komunita plná podpory, a proto je tato událost tak specifická. Ocitnete se mezi partou lidí, které jste v životě neviděli, a přesto máte pocit, že jste je vždy znali a jste přesvědčeni, že bez ohledu na to, co se stane, nejste sami. A tato realizace vám celou cestu hodně usnadní, Vzpomíná Lorena.
Během tří dnů trasy Highlander 55 účastníci prošli celou stezku Premužić, která je podle Loreny jednou z nejkrásnějších turistických stezek.
- První den procházky je úsek o délce 16 kilometrů, tedy ze Zavižanu do horského domu Alan. U Alana je první kontrolní bod, kde dostanete razítko, že jste ho překročili, dostanete 2 litry vody, pivo a teplé jídlo. Program předpokládá spaní ve stanech na louce pod Alanem, ale pokud jste nadšení, můžete jít dál. Většina lidí stále staví stan a spí, protože je to bezpečnější a o něco hezčí, když jste všichni pohromadě. Druhý den na vás čeká nejdelší úsek, 20 km dlouhý, a táhne se od Alan Mountain House až po horský úkryt Skorpovac. U Skorpovacu je postup stejný, dostanete pečeť, 2 litry vody a pivo (tentokrát bez teplého jídla, ale máte jídlo, které jste dostali na startu). Znovu postavíte stan a strávíte spolu noc, i když opakuji, můžete pokračovat, pokud chcete. A třetí den je před vámi nejkratší úsek dlouhý 14 kilometrů, který se táhne od Skorpovac po Baške oštarije, kde je cíl. Letos nám první dva dny sloužilo počasí (i když první noc jsme zamrzli), a pak nás na Skorpovacu zastihla bouřka. V tu chvíli vás to samozřejmě nezajímá, ale myslíte si „jak je to pro mě, tak je to pro ostatní“. Byla to druhá noc v řadě, kdy jsem opravdu nespal a už jsem si vydělal pár puchýřů, takže ten třetí den byl trochu těžší. Když ale víte, že jdete k cíli, je snazší překonat všechny protivenství. Pokud jde o stezku, jak jsem již několikrát řekl, je opravdu krásná.
- To jsou tak přírodní krásy, že je slova ani nemohou popsat. Krajina se mění tak často, že máte pocit, že nejste na stejné hoře. V jednu chvíli projíždíte hustým nádherným lesem, v další chvíli jste na louce, která nemá konce a ve třetím vidíte kolem sebe kras a mohutné skály. Opravdu nádherný. Upřímně řečeno, při pozorování této krásy přírody a veškeré velkoleposti Velebitu zcela zapomenete na puchýře a bolest v ramenou a zádech. A za druhé, myslete na to, jak jste v tu chvíli tak malí a bezvýznamní před tolika horským masivem. A že si tato hora, jako každá jiná, naprosto zaslouží náš respekt a že je naší povinností je chránit a udržovat. Highlander není snadná událost, to rozhodně není. Člověk musí nést veškerou tu zátěž, musí přežít počasí, musí strávit dvě noci ve stanu. Všechno to má své. A je správně řečeno, že ne každý se stane Highlanderem. Ale rozhodně je to něco, co by měl každý vyzkoušet, protože nakonec se všechno to úsilí vyplatí. Setkáte se se spoustou úžasných nových lidí, slyšíte různé životní příběhy, tři dny sledujete úžasné scény té nádherné přírody, užíváte si čerstvý vzduch a vůni borovice, vyčistíte si hlavu a utečete od každodenního života a všech problémů a hlavně , dejte si pauzu od technologie, novinek a všeho, co nás jinak zaměstnává a bez čeho si jen myslíme, že to nedokážeme. Highlander vám dává najevo, že se obejdete bez všeho (bez mobilního telefonu, bez internetu, bez sladkostí, bez přebytečného zboží atd.) A že se naučíte pečovat o sebe, fyzicky i psychicky. A právě proto bych vždy doporučil dobrodružství Highlander.
Kdo „přežije“ dobrodružství Highlandera jednou, obvykle se vrací znovu. Každá taková akce obohacuje každého účastníka, protože to není jen pěší turistika nebo procházka.
- První chyba, kterou jsem udělal, bylo, že jsem na sebe nezatížil ani před akcí. Měl bych, při svých túrách před Highlanderem, sbalit batoh a jít s nákladem. Tak si moje záda zvykla na zátěž a při samotné akci by to pro mě bylo určitě mnohem jednodušší. Také jsem se dozvěděl, že stan pro dva, když si obléknete obrovské batohy, už není konec konců pro dva. Proto si buď vezměte větší stan, nebo spěte odděleně. Dozvěděl jsem se, že batoh je jedním z nejdůležitějších kusů vybavení, a proto potřebuje zvláštní pozornost. S turistikou a kempováním souvisí spousta maličkostí, které jsem dříve neznal a kterým jsem nevěnoval pozornost, a nyní je znám velmi dobře. A jsem přesvědčen, že příští rok bude něco nového, co se naučím, a rok poté a rok poté. A pokud jde o opětovnou účast, že by se určitě znovu zapojila. Možná vás příští rok určitě uvidí další akcie nebo jiný stát, ale Highlander, zdůrazňuje Lorena Draženović, která všem doporučila, aby si Highlander alespoň jednou v životě vyzkoušeli, ale dal také několik tipů pro budoucí účastníky.
- Jsem si naprosto jistý, že batoh může a musí být lehčí. Protože jsem si nebyl jistý, jak moc budu hladový, nosil jsem také jídlo navíc, což se nakonec ukázalo jako zcela zbytečné. Věřte mi, organizátoři pro vás také zajišťují více než dost jídla. Rozhodně jsem měl příliš mnoho jídla. Také bych změnil batoh, protože je mnohem snazší, pokud má batoh další tkaničky (což můj neměl), takže k němu můžete například přivázat koberec a tašku, což vám ponechá více místa uvnitř batohu. A co by bylo dobré? Bylo by dobré, kdybychom se před odjezdem zkontrolovali, zda pro nás kazeta funguje.
Fotografie: Lorena Draženović
